Pořádáme páteční večer bojovku aneb Z policejních příběhů a statistik
... páteční večer ve znamení "vyškemrané" bojovky. Životní zážitky k neuvěření. V sobotu nás čeká celodenní výlet ve směru k Pravčické bráně. Pozn. S blížící se hlubokou nocí se spouští déšť, aby smyl minulé a přinesl spánek a sny dle vlastního a odžitého výběru.
Tiskové prohlášení: Po dobu naší školy v přírodě se nic významného nestalo. Drobným vybočením z všedního rytmu bylo jen to, že při zcela bezpečně naplánované bojovce, která ve výsledku měřila cca 1,5 km, šlo jí projít za cca 15 min., první polovinou cesty vedla osvětlenou vesnicí a druhou polovinou cesty vedla po louce v nejbližších okolí vesnice, zbloudili někteří jedinci. Pan učitel Elner, stojící v pozadí celé této tragické události tak dostál slibu, protože sliby se mají plnit nejen o Vánocích, který - pokud si pamatujete - pronesl na poslední třídní schůzce před rodiči: "Dobře si mě prohlédněte, jedu s Vašimi dětmi na školu v přírodě, máme povolené ztráty v počtu jednoho až dvou kusů, ale nebojte, Vaše děti Vám přivezeme v pořádku zpět domů. Hlavní je, aby nás nepřijelo naopak víc". - A významně pohlédl na bříško paní třídní učitelky. Kdo se ztratí se zpětně viděno dalo skoro tušit, konečně posuďte následující indicie, které jsme rozklíčovali až zpětně, ale po bitvě je každý generálem: 1. Lensa - od počátku školy v přírodě leckdy napomínaná paní třídní učitelkou: sešla z cesty při hledání druhého stanoviště, ale ihned se vrátila do původní trasy, 2. Niki - ochotně nevědomky k čemu odpoledne půjčila panu učiteli vlastní lepidlo, kterým připravoval papírové podklady pro stanoviště bojovky, a tím si řekla o to, že dobré skutky mají být po zásluze potrestány, stejně jako Lensa sešla z bojovkové stezky, ale dokázala se také ihned vrátit, 3. Běla - původně měla jít v druhé skupině účastníků, ale "aby se netříštily členové pokojů", byla přesunuta na konec první skupiny, na první odbočce u konce vesnice jí na jedné ze tří vyznačených směrových šipek seděla kočka, zakrývající svou zadnicí ukazatel, čímž to Bělu polekala i vyplašila a milá Běla se dala dál po silnici rovně směrem do neznáma, přičemž celou cestu věřila, že jde správně, aby ne, hlídalo jí přeci z povzdálí bdělé oko pana učitele a navíc za ní (dle svítící baterky) šla další účastnice bojovky, 3. Mája - na školu v přírodě si pořídila zcela novou kapesní svítilnu, byla by škoda ji nevyužít; šla za Bělou, když jí viděla v kopci za vsí, ani se nenamáhala pozorovat na nejbliší křižovatce šipky a zcela suverenně se vydala stejným směrem za Bělou. Obě dvě nakonec logicky vyhodnotily situaci, spojily své síly a našli řešení, domů se ke všemu nechaly svést policejním taxíkem. Ženy-hrdinky, budou navrženy na státní vyznamenání za statečnost a rozhodnost. Šťastné konce jsou vždy nejlepší a publikum je vyžaduje. Zároveň šlo o vhodnou předporodní přípravu pro třídní paní učitelku, o celou záležitost už se zajímá Ministerstvo zdravotnictví. V pátek už od rána paní učitelka Dejmková - naštvaně - sdělovala, že dnes se jí nic nedaří, že je to hrozný den a rozladila ji řada věcí. Chtěli jsme jí tedy všichni udělat radost a dotáhnout ten "smolný" den do úplného konce. Velkým vítezstvím je tedy naplnění takto odvážného cíle, když se chce, všechno jde.