Osmnáct malých černoušků - sluneční záře a očekávané účinky mýdla

... na počátku všeho na planetě Zemi byla špína, v této souvislosti nutno dodat, že někteří účastníci školy v přírodě si z pokojíčků vytvořili útulné (tedy zaneřáděné) nory, emancipace pokračuje - dívky jdou příkladem. Naštěstí co nás čeká a nemine je páteční návštěva mýdlárny, jíž bude předcházet krátké putování naboso. Na místo nás dopraví nám známý minibusní telefonořidič-tedySkoroMasovýVrah pan Hlávka, který s naším školním kolegou-matematikářem Roman Hlávkou nemá "zhola" nic společného. Je třeba utlumit rodičovskou radost, že po návštěvě mýdlárny se do Prahy v neděli vrátí čisťouncí potomci skoro v poporodní hebké demoverzi. Opak je pravdou, zrádné počasí - občasný svit, občasný podmrak a vítr - vykonává své a sluneční paprsky páchají na tvářích/lících mladých životaschopných dětí rudnutí kůže (zdravotnické pedagogické komando zasahuje, děti nedbají pokynu po islámsku se řádně zahalovat, příkladem jde jedině Sofie H., která nakonec s fešnou čepicí i spí). Počítejme s nejhorším, do Prahy se vrátí požehnaně sežehnutá hromádka malých černoušků. Pokud dojde k nepoznání ze strany rodičů, nezbyde než děti následně rozprodat na černém trhu. Překvapení dne: uprostřed naší cesty národním parkem u nás zastavil automobil s Panem-Strážcem-Přírody - leccos užitečného poradil, ale po dni stráveném mezi medvědy, srnami a zajíci si chtěl společensky povídat, dětem pomalu vymrzala těla i kosti, nakonec nás zval v sobotu na Brabce, ministra Brabce, který bude někde poblíž něco otvírat, a studánky to nebudou. Lajkujeme palcem nahoru: pohostinnost rodiny Klímových, palcem dolů naopak: že polští ubytovaní sousedé nám ráno uchvátili a odnesli přichystané svačiny (mezinárodní skandál, z Varšavy už byl odvolán český velvyslanec). V hotelu některé odpoledne po návratu z našeho výletu čekaly dopisy a pohlednice od rodičů nebo kamarádů, a i my jsme dopoledne cestou ze vsi na poště zaslali pohlednice, např. do školní sborovny a Martinu Šemíkovi. Hláška dne: "... a kdy bude paní učitelko ta bojovka, když máme čelovky a baterky?" Zvíře dne: venkovní hotelový bazén je napuštěn, při jeho dně už druhý den plave (vlastně už plavby není schopen) břichem nahoru žabí úmrlec. A trocha posmrtního humoru: Při vysokohorském putování z Dolského mlýna jsme si udělali zastávku u blízkého hřbitova, paní učitelka Dejmková chtěla začít nějaké pozitivní vyprávění, najednou se ale přiřítil osobní automobil, jemuž z okýnek čouhaly lidské hlavy i smetáky a po zabrždění z něj vyskočily dvě čiperné dámy v nejlepším věku s těmi košťaty a za tichého, ale nám slyšitelného prohlášení: "Tak jdeme na tu márnici", se odebraly do hřbitovního prostoru. Za chvíli nás autem předjely. Když v zatáčce blízké vesnice nelogicky na poslední chvíli přešla chlapecká skupinka našich bestboys porušující předchozí pokyny těsně před projíždějícím motocyklistou, zahlédli jsme dámy-čističky u jejich nedaleko zastaveného auta. A jako by se jim zračilo v očích: "Tak snad se nebudeme muset vracet a zase tam něco čistit." Život je od toho, aby byl pestrý, a nejenom život. P. S. Tato příhoda byla zveličena - jinak všichni zdrávi a čili čilí. Dospělý doprovod na škole v přírodě ale dostihla zpráva o jednom z bývalých českých expremiérů.